Městečko truhlářských mistrů  |  V nových časech  |  Jedna velká dílna  |  Cesta do světa

Pokojové nástěnné zrcadlo z roku 1901. Kooperace ledenických truhlářů, řezbářů  a soustružníků. Masivní dub a ořechová dýha

Téměř sto let truhláři v Ledenicích vyráběli nábytek z rostlého masivního dřeva. Ústup od rámových konstrukcí a masivních výplní a zvyšující se podíl práce s dýhou se v ledenických truhlářských dílnách objevuje počátkem 20. století. Technika zpracování sem byla přenesena z Vídně, centra nábytkářské výroby.

Nábytek se přestal "dědit" jako v předcházejících stoletích a rostl zájem o vlastní styl bydlení. Významná byla výroba slohového nábytku a zakázky pro interiéry městských bytů, hlavně pražských. Nábytek do obývacích pokojů v černém vysokém lesku, monumentální sekretáře s likérníky vykládanými zrcadly, intarzovaný nábytek nebo takzvané americké kredence byly učeny pro náročnou klientelu. Někteří výrobci si návrhy dělali sami, jiní je kupovali 
u populárních architektů.

	Dům s truhlářskou dílnou Jindřicha Posaváda (stav k roku 1958 - ústředí družstva)

Ve třicátých letech měla 
v Ledenickém truhlářství výjimečné postavení hlavně rodina Posavádových. Bratři Jindřich, Václav a Bedřich vlastnili samostatné živnosti a zaměstnávali dohromady až 
50 tovaryšů. Jindřich Posavád, který v Ledenicích setrval, byl dlouholetým předsedou Odborného společenstva truhlářů, řezbářů a soustružníků. Objekt jeho podniku zůstal centrem truhlářské výroby i později, kdy zde sídlily kanceláře ústředí družstva Ledenický nábytek.

"Stará dílna" Václava Vazdy před likvidací na konci roku 1926

Až do války zůstala dominantní rukodílná práce truhlářského mistra. Podíl strojní výroby se v následujícím desetiletí zvyšoval, ale stroje sloužily hlavně k hrubému opracování dřeva. Válečné programy přinesly zásadní změnu ve výrobě a vyšší účast strojního obrábění. Klasická, řemeslná a umělecká výroba byla ovšem zastavena. 

	Lustr z masivní třešně v barokním slohu (1946)

Období po roce 1945 představuje dočasnou renesanci vysoce kvalitativní a umělecké práce místních truhlářů. Na scénu přicházejí řezbáři, umělecké řemeslo léta utlumené, vyrábí se nábytek s vynikající povrchovou úpravou a rovněž slohový nábytek. V roce 1946 truhlářské firmy znovu předvádějí své výrobky na ledenických výstavních a prodejních trzích, pořádaných odborným společenstvem, a navazují tak na tradice předválečných let. Výstavba nových a rozšiřování starých provozoven však vázaly prostředky nezbytné na pořízení strojního zařízení odpovídající úrovně a znovu se tak projevovalo technologické zaostávání.

Městečko truhlářských mistrů  |  V nových časech  |  Jedna velká dílna  |  Cesta do světa